Když jsem v roce 1999 domů rodičům přinesla lísteček s přihláškou do plavecké třídy, vysmáli se mi. Snažili se mě naučit plavat s totálním neúspěchem a teď chci jít do plavecké třídy? Ha! „Sabi, nezapomeň si rukávky!“ říkali.

V roce 2002 jsem byla na svém prvním Mistrovství republiky žáků, v roce 2006 na Mistrovství Evropy juniorů, překonala jsem juniorské rekordy na 50m a 100m motýlkem, v roce 2009 jsem se kvalifikovala na MS dospělých a překonala české dospělácké rekordy. Naši se dmuli pýchou, zatímco můj trenér se zoufale snažil zkrotit mojí hyperaktivitu.

Plavání bylo moje všechno, vstupenka k tomu, abych mohla být ‚někdo‘, aby mě ostatní ‚brali‘, abych mohla mít pocit, že nejsem úplně k ‚ničemu‘, ten ‚třídní šašek‘. Kamarádství se omezilo jen na školu a plavání, večer jsem nikdy ven nechodila, víkendy plné závodů, volný čas neexistoval, ale mně to vyhovovalo, obětovala jsem všechno a šla si za svými sny. Prošlapávala jsem si trnitou cestičku a cestou moralizovala o tom, co se smí a co není správné.

A pak roce 2009 přišla ta rána – obvinění z dopingu, nález v moči, dva roky stopka. Zhroucení světa – já, která jsem odsoudila všechny sypače a huliče, mám v těle doping? Nevěřila jsem, že se to nevyřeší, že to není omyl, určitě mi zavolají, že se spletli, ale bohužel, nikdy se na původ toho svinstva nepřišlo a ve mně zůstala největší křivda mého života, která mi dělá knedlík v krku ještě dnes.

Z delíria mě vytáhl trenér Luther Jones, který mi věřil, podal mi ruku, dřeli jsme i přes zákaz závodění jak koni a jako team SPSw jsme to v roce 2013 dotáhli znovu na špici. Zase jsem si sáhla na zlatou medaili Mistrovství ČR, tentokrát v kraulu, a vybojovala zpátky svojí nominaci na Mistrovství Světa v Barceloně. 

Mezi tím vším jsem studovala FTVS, a začala se formovat plavecká škola 3FIT. Díky spoustě klientů, kteří mi prošli pod rukama, jsem se mohla zamýšlet nad technikou hloubš, než jen ‚takhle se to prostě dělá‘, vnímat drobnosti a dokázat je vysvětlit logicky a fyzikálně. I s minimem tréninků jsem nad ostatními vyhrávala díky technice, díky citu pro vodu, díky vnímavosti a ‚přítomnosti v tréninku‘. A tohle všechno se snažím předat všem našim klientům.

Byla to překážková jízda, která mi nasměřovala život, zklidnila hormon, naučila pokory, zodpovědnosti a cílevědomosti. A k tomu všemu mi pomohli i mí klienti, mí plaváčci 3FIT, kteří mě od začátku podporovali, rozvíjeli osobnost a trenérské dovednosti, tlačili mě do míst, kam bych sama nešla. Velký díky vám všem!

Máte vzpomínku na hodiny plavání s učitelkou s tyčí v ruce, kterou Vás odstrkovala od okraje? Nebo jste si prožili pár nekonečných vteřin pod vodou, kdy jste se v dětství topili a dodnes máte strach z vody? Nebo jste možná neměli důvod ani chuť se učit plavat a dnes je ten den, kdy chcete začít? Možná jste už teď skvělými plavci, překonali jste těžké začátky a snažíte se doladit jen pár detailů, kvůli kterým to neplave rychleji.

Všechny tyhle příběhy známe a umíme s nimi pracovat – KAŽDÝ SE MŮŽE NAUČIT PLAVAT!

Plavecká škola 3FIT začala vznikat v roce 2009, když se závodní plavkyně Sabina přesunula na studia FTVS a za tréninkem do Prahy. Tehdy jí začali hobby plavci z dráhy pro veřejnost oslovovat s prosíkem o radu, o trénink, o systematickou přípravu. Snaha byla klást důraz na techniku, na rozvíjení citu pro vodu, nikoliv primárně na kondici, a tenhle směr nás odlišoval a stále odlišuje od ostatních plaveckých škol a triatlonových teamů. 

Vznikl skvělý tandem trenérek Sabiny a Nikoly, ke kterým se přidalo dalších několik šikovných a zkušených 3FIT trenérů. Nejsme příznivci alternativních plaveckých technik, které se snaží oslovit hobby plavce, protože tyto styly na olympiádě nikdy neuvidíte – jednoduše nejsou efektivní. Učíme klasickou závodní techniku, kterou používají nejlepší plavci na světě, sledujeme trendy a víme o všech změnách a novinkách. Mezi všemi trenéry se snažíme držet stejný směr – tedy stejnou techniku, stejný nadhled i detail, všichni ví, jak Vás dostanou k Vašemu cíli, ať je jakýkoliv. A hlavně nemějte stud, že neumíte plavat – proto jste přeci za námi přišli; ani nemějte strach, že se to nenaučíte – každý se naučí, jen to pokaždé trvá jinak dlouho. 

Jsme plavecká škola, ne žvanírna, uvidíme se u bazénu 🙂